Tento prsten byl objeven v germánském žárovém hrobě z 3. století v norském Naustdalu. Podobné hadovité prsteny z téhož období byly nalezeny i jinde ve Skandinávii. Podtrhují živý kontakt mezi severogermánským světem a Římskou říší. Germánské kmeny nechávaly své bojovníky bojovat jako auxilia a foederati v římských armádách. Mezi oběma regiony probíhal živý obchod. Výsledkem byla severogermánská kultura, která kromě tradičních germánských předmětů oceňovala i římské luxusní zboží.
Je pozoruhodné, že tento prsten byl během kremace úmyslně zlomen. Je možné, že jeho nositel byl rituálním specialistou, srovnatelným s pozdější Völvou. Prsten mohl mít magickou moc, a proto byl zlomen, aby se zajistilo, že padne do nepovolaných rukou.
Originál je dnes součástí Norského historického muzea v Bergenu. Podobné prstence byly nalezeny v Himlingoje a Nordrupu v Dánsku. Tento prsten je k dispozici ve velikostech S, M a L.
Had byl v římském umění a šperkařství zobrazen velmi často. Chránil blahobyt rodiny. V řecké antice a severské době bronzové je had spojován s uzdravováním. Tento hadí kult, jak jej vidíme v římské kultuře, mohl vzniknout v Makedonii, kde se věřilo, že had je symbolem plodnosti. Proto ženy rády nosily šperky ve tvaru hada.
