Tato dekorace na pitný roh je replikou originálu z 13. století nalezeného na hradě Douglas ve Skotsku (Dumfries & Galloway). Tento hrot pitného rohu ze 13. století odkazuje na vikinské období a vycházel možná z mnohem staršího originálu. Je vyroben z bronzu, měří 5,7 cm na délku, 2,2 cm na šířku a má 4 cm dlouhý stonek. Je vhodný pro pitné rohy s průměrem 1,9 cm u špičky.
Tento hrot pitného rohu ze 13. století byl nalezen v regionu Dumfries & Galloway (pevnost Frízonů a Gall-Ghaidhealaibh – země cizích Gaelů), což odkazuje na prolínání původních gaelicích a vikinských předků. Byla to oblast stále silně ovlivněná gaelskou a vikinskou kulturou. Ještě v roce 1263, po bitvě u Largse, byla většina skotských ostrovů stále v rukou norské koruny.
V indoevropských kulturách měl vlk dvojí význam. Zvíře bylo nebezpečným nepřátelům, ale zároveň bylo respektováno pro svou chytrost, sílu a zuřivost. Tento vztah vedl k rituálům, v jejichž centru byl vlk. Významným projevem tohoto vlčího kultu je rituál koryos. Z něj se vyvinuli germánští Ulfheðnar, bojovníci, kteří uctívali Odina (Wodana) a byli známí jako „Odinovi vlci“. V germánském a staroseverském umění symbolizovali vlci loajalitu, ochranu, agresi a strategický přehled.
